L-DMAE

L-DMAE, tedy dimethylaminoethanol, je látka strukturálně příbuzná cholinu a acetylcholinu, která se v doplňcích stravy i kosmetice objevuje hlavně kvůli údajným účinkům na kognici, bdělost a pevnost pleti. Kolem L-DMAE se dlouhodobě pohybuje značný zájem.

Pokud vás zajímá, co je L-DMAE, jak funguje, zda může ovlivnit paměť, pozornost nebo kvalitu pleti a jak je na tom s bezpečností, přečtěte si náš článek. Menší randomizované studie naznačují možné účinky na náladu, bdělost nebo experimentálně navozené poruchy paměti, zatímco u Alzheimerovy choroby a prodromální demence nebyl prokázán jasný kognitivní přínos. U lokálního použití na pleť se objevují statisticky významná, ale spíše mírná kosmetická zlepšení.

L-DMAE je malý aminoalkohol, který se přirozeně vyskytuje v organismu jako součást metabolických drah souvisejících s cholinem, fosfolipidy a nervovou signalizací. Nejčastěji se spojuje s kognitivní podporou a zpevněním pleti.

Co je L-DMAE

Dimethylaminoethanol, zkráceně L-DMAE, má název 2-(dimethylamino)ethanol. Jde o organickou sloučeninu se vzorcem C₄H₁₁NO a strukturou obsahující terciární amin a primární alkohol. Z chemického hlediska je známá také jako dimethylethanolamin, deanol, N,N-dimethylethanolamin nebo beta-dimethylaminoethylalkohol. Volná báze je bezbarvá hygroskopická kapalina s teplotou tání kolem −65 °C, bodem varu přibližně 134 °C a typickým aminovým, lehce rybím zápachem.

V doplňcích stravy se často objevuje označení L-DMAE bitartrát. To je důležité správně chápat. DMAE samo o sobě není chirální, takže písmeno „L“ se nevztahuje k DMAE, ale k přítomné L(+)-vinné kyselině, se kterou vytváří sůl. Jinými slovy, „L“ patří tartrátové složce, nikoli samotné molekule DMAE. Běžně používaný L-DMAE bitartrát je tedy sůl DMAE s L(+)-vinnou kyselinou a komerční produkty bývají standardizovány přibližně na 37 % DMAE hmotnostně.

Z hlediska chemické třídy patří L-DMAE mezi aminoalkoholy a je strukturálně příbuzné ethanolaminu a cholinu. Lze ho chápat jako dimethylovaný analog ethanolaminu a zároveň jako bezprostřední prekurzor cholinu v určitých metylačních drahách. Farmakologicky bylo zkoumáno jako:

• potenciální prekurzor nebo modulátor syntézy acetylcholinu,
• součást procholinergních esterů, například DMAE pyroglutamátu neboli DMAE p-Glu, V0191,
• a jako funkční složka dermatologických přípravků, často v koncentraci kolem 3 % v gelech nebo krémech.

Molekulární struktura L-DMAE je úzce spjata s cholinem a slouží jako základní stavební kámen pro buněčnou komunikaci.

Přirozený výskyt, tvorba a zdroje L-DMAE

Přirozený výskyt v organismu

Metabolomické databáze uvádějí dimethylethanolamin jako endogenní lidský metabolit. V organismu může podléhat sulfátové a glukuronidové konjugaci pomocí specifických enzymů, což naznačuje, že se L-DMAE alespoň v nízkých koncentracích vyskytuje v lidských tkáních a tělních tekutinách ^[1].

Experimentální práce na neuronálních kulturách a také in vivo v mozku potkanů ukázaly, že ethanolamin může být postupně methylován na monomethylethanolamin, následně na dimethylethanolamin a nakonec na choline, a to spolu s jejich příslušnými fosfo- a fosfolipidovými deriváty. To podporuje představu, že DMAE je meziproduktem v metabolismu mozkových fosfolipidů a cholinu ^[2].

Přítomnost v rybách a dalších potravinách

Průmyslové a biochemické zdroje uvádějí, že L-DMAE se přirozeně vyskytuje ve vyšších množstvích zejména v některých mořských rybách, především v sardinkách, ančovičkách a lososu. Přesná kvantitativní data o obsahu L-DMAE v jednotlivých potravinách jsou ale omezená a běžné databáze složení potravin koncentrace L-DMAE většinou vůbec neuvádějí ^[3].

Dostupné zdroje tedy podporují spíše kvalitativní tvrzení, že některé tučné mořské ryby poskytují malé množství L-DMAE, nikoli přesný výpočet běžného dietního příjmu.

Podíl stravy a vlastní tvorby

Vzhledem k omezeným datům o obsahu L-DMAE v potravinách a současně k prokázané endogenní tvorbě z ethanolaminu v mozku a dalších tkáních není úplně jasné, jak velkou část celkové expozice L-DMAE tvoří strava. Je pravděpodobné, že cirkulující L-DMAE vzniká kombinací vlastních metylačních procesů organismu a případného příjmu z doplňků nebo léčiv, spíše než z běžné stravy samotné.

V přírodě se L-DMAE přirozeně vyskytuje v mořských plodech, zejména v tučných rybách, jako jsou sardinky nebo losos.

Formy, vstřebávání a biologická dostupnost L-DMAE

Doplňkové a farmaceutické formy

L-DMAE se na trhu objevuje především ve třech základních formách:

• volná báze DMAE, která se používá hlavně v průmyslových kapalných formulacích, ale občas i ve specializovaných doplňcích,
• DMAE bitartrát, tedy krystalická sůl poskytující zhruba 37 % DMAE hmotnostně; běžné kapsle často obsahují přibližně 50 až 500 mg DMAE bitartrátu na dávku, což odpovídá zhruba 20 až 185 mg DMAE,
• esterové deriváty, zejména DMAE pyroglutamát neboli V0191 a starší p-acetamidobenzoátové estery, například Deaner, které byly vyvíjeny jako procholinergní léčiva.

L-DMAE se také přidává do topických přípravků, tedy do krémů, gelů a sér, obvykle v koncentraci kolem 3 % hmotnostně, kde se používá pro údajné zpevnění pleti a redukci jemných vrásek.

Vstřebávání, distribuce, metabolismus a vylučování

Podrobná ADME studie, tedy studie sledující absorpcí, distribuci, metabolismus a exkreci, byla provedena u potkanů a myší s radioaktivně značeným DMAE. Ukázala, že perorálně podané L-DMAE se dobře vstřebává. Podle druhu zvířete a použité dávky se močí vyloučilo asi 16 až 69 % dávky a ve vydechovaném CO2 se objevilo přibližně 3 až 22 % dávky ^[4].

Retence v tkáních po podání sondou byla střední, asi 21 až 44 % dávky po 24 hodinách. Koncentrace v mozku byly relativně nízké a nebyly patrné známky akumulace, což naznačuje omezený průnik nebo retenci v centrální nervové tkáni. Mezi hlavní močové metabolity patřily L-DMAE N-oxid a N,N-dimethylglycin. Důležité je, že v těchto zvířecích studiích nebyla detekována tvorba N-nitrosodimethylaminu, tedy metabolitu s potenciálním karcinogenním významem, který bývá u některých terciárních aminů diskutován ^[4].

Stejná studie zároveň ukázala, že po podání L-DMAE nedošlo ke zvýšení sérových hladin cholinu. Předchozí expozice L-DMAE také jen minimálně ovlivnila osud radioaktivně značeného cholinu. To zpochybňuje představu, že L-DMAE automaticky a výrazně zvyšuje cirkulující cholin in vivo ^[4].

Humánní farmakokinetická data pro perorální L-DMAE nebo L-DMAE bitartrát jsou velmi omezená. Vzhledem k malé velikosti molekuly a dobré rozpustnosti ve vodě se předpokládá, že perorální biologická dostupnost může být významná.

Průnik přes kůži

Topické L-DMAE zjevně vyvolává lokální biologické účinky v kůži, jak ukazují klinické i in vitro studie, což znamená, že alespoň do určité míry proniká přes kožní bariéru a interaguje s epidermálními a dermálními buňkami. Chybí však robustní kvantitativní humánní data popisující systémovou biologickou dostupnost po aplikaci na kůži. Dosavadní kosmetické studie navíc nehlásily systémové cholinergní nežádoucí účinky při běžných kosmetických dávkách ^[5].

Jak L-DMAE funguje

Cholinergní a fosfolipidové dráhy

L-DMAE je strukturálně příbuzné cholinu a dlouho se předpokládá, že může fungovat jako prekurzor syntézy acetylcholinu tím, že se methyluje na cholin a následně se zapojuje do tvorby fosfatidylcholinu. V neuronálních systémech mohou být ethanolamin a jeho fosfo- a fosfolipidové deriváty postupně methylovány na dimethylethanolamin a cholin, které se pak účastní syntézy fosfatidylcholinu i acetylcholinu. Tato biochemická souvislost dává určitou mechanistickou plausibilitu představě, že L-DMAE a jeho estery mohou modulovat cholinergní přenos.

Zároveň je ale potřeba připomenout, že výše zmíněná zvířecí ADME studie neprokázala zvýšení sérových hladin cholinu po podání L-DMAE a koncentrace v mozku zůstaly nízké ^[4]. To naznačuje, že systémově podané L-DMAE nemusí za testovaných podmínek výrazně zvyšovat dostupnost cholinu. Naproti tomu L-DMAE pyroglutamát, tedy prodrugový ester, zvýšil v mikrodyalýzních experimentech u potkanů extracelulární hladiny cholinu a acetylcholinu v mediální prefrontální kůře ^[6]. Je tedy možné, že některé estery L-DMAE ovlivňují centrální cholinergní tonus účinněji než samotná báze L-DMAE.

Vliv L-DMAE na neurotransmitery v mozku je spojován se zvýšenou bdělostí, soustředěním a mentální jasností.

Antioxidační a membránové účinky

In vitro práce uvádějí, že L-DMAE může fungovat jako vychytávač volných radikálů a modulátor oxidačního stresu. Přehled o antioxidačních vlastnostech L-DMAE popisuje jeho schopnost snižovat lipidovou peroxidaci a interagovat s reaktivními formami kyslíku v buněčných systémech ^[7].

Topické L-DMAE bylo v některých modelech spojeno se zvýšením tloušťky dermis, vyšší expresí kolagenu a změnami biomechanických vlastností kůže. To naznačuje možné působení na fibroblasty a extracelulární matrix, tedy síť strukturálních bílkovin a dalších složek, které zajišťují pevnost a pružnost kůže ^[8].

Na buněčné úrovni ale není obraz jednoznačný. Expozice L-DMAE v kultivovaných lidských fibroblastech vedla ke snížení proliferace, změnám intracelulárního vápníku, úpravám průběhu buněčného cyklu a při vyšších koncentracích ke zvýšené apoptóze, tedy programované buněčné smrti. To ukazuje, že membránové a signální účinky L-DMAE mohou být podle dávky a kontextu jak potenciálně užitečné, tak i cytotoxické ^[9].

Neurofyziologické a elektrofyziologické účinky

Preklinické elektrofyziologické práce ukázaly, že L-DMAE může v akutních lidských hipokampálních řezech in vitro snižovat epileptiformní aktivitu. Konkrétně se snížila frekvence spontánních synaptických dějů, aniž by se měnil klidový membránový potenciál ^[10].

U lidí přinesla zajímavý signál randomizovaná dvojitě zaslepená studie s vitaminovo-minerálním přípravkem obsahujícím L-DMAE Vitagerin Geistlich N. U 80 dospělých s emoční poruchou vedly tři měsíce užívání ke změnám ve spektru EEG, konkrétně ke snížení síly theta a alpha1 v senzorimotorických oblastech, což odpovídá vyšší bdělosti a pozornosti. Současně se zlepšily i skóry nálady ve srovnání s placebem ^[11].

Účinky L-DMAE podle studií

Kognitivní funkce a poruchy pozornosti

Hyperaktivita a symptomy podobné ADHD u dětí

L-DMAE, často ve formě Deaneru, tedy p-acetamidobenzoátového esteru L-DMAE, bylo v 60. a 70. letech zkoumáno u hyperkinetických dětí, tedy v populaci částečně se překrývající s dnešními diagnózami ADHD. V jedné dvojitě zaslepené klinické studii bylo 74 dětí s poruchami učení a hyperaktivitou randomizováno k užívání deanolu 500 mg denně, methylfenidátu 40 mg denně nebo placeba po dobu 3 měsíců. Obě aktivní léčby vedly oproti placebu k významnému zlepšení v několika behaviorálních, reakčních a psychometrických ukazatelích ^[12].

Podobné výsledky popsala i další studie u hyperkinetických dětí léčených deanolem, ale metodologická úroveň i detailnost reportingu z té doby byly omezené ^[13]. Pozdější klinický přehled shrnul, že některé historické studie naznačovaly přínos L-DMAE nebo Deaneru pro pozornost a chování při dávkách kolem 500 mg denně nebo více, ale celý důkazní soubor byl malý, heterogenní a neodpovídal dnešním standardům pro studie s léčbou ADHD ^[14].

Kognitivní zlepšení u zdravých dospělých

Malá randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná crossover studie u zdravých mladých mužů hodnotila L-DMAE pyroglutamát V0191 v modelu se skopolaminovou zátěží. Skopolamin zde sloužil k navození přechodného deficitu paměti. Léčba L-DMAE p-Glu významně zmírnila skopolaminem navozené zhoršení v testu dlouhodobé paměti podle Buschkeho paradigmatu a současně vedla k malému, ale statisticky významnému zlepšení choice reaction time, tedy reakčního času při výběrové odpovědi, oproti placebu ^[6].

Tento výsledek podporuje procholinergní a promnestický účinek L-DMAE p-Glu v podmínkách akutního farmakologického zásahu.

Mírná kognitivní porucha a prodromální Alzheimerova choroba

Multicentrická randomizovaná dvojitě zaslepená studie zařadila 242 pacientů splňujících kritéria pro prodromální Alzheimerovu chorobu, tedy biomarkerově obohacenou podskupinu mírné kognitivní poruchy. Pacienti dostávali 1 500 mg V0191 denně nebo placebo po dobu 24 týdnů. Primární výstup, kterým byla míra odpovědi podle škály ADAS-cog, neukázal statisticky významný rozdíl mezi V0191 a placebem. Ani sekundární kognitivní a funkční ukazatele nepřinesly jasný přínos ^[15].

Autoři sice zmínili některé nevýznamné trendy ve 12. týdnu a o něco nižší míru přechodu do manifestní demence v aktivní skupině, ale celkový závěr byl negativní.

Alzheimerova choroba a demence

V dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii u 27 pacientů se středně těžkou až těžkou Alzheimerovou chorobou byla hodnocena léčba 2-dimethylaminoethanolem. Z 13 pacientů randomizovaných do aktivní větve bylo 6 staženo během prvních 5 týdnů kvůli nežádoucím účinkům, jako byly ospalost, psychomotorické zpomalení, větší zmatenost a mírné zvýšení krevního tlaku. U pacientů, kteří studii dokončili, nebyl zjištěn žádný významný kognitivní ani klinický benefit oproti placebu ^[16].

Nálada, bdělost a subjektivní well being

Randomizovaná studie s vitaminovo-minerálním komplexem obsahujícím L-DMAE u 80 dospělých s mírnou emoční poruchou ukázala, že 3 měsíce denního užívání vedly ke změnám EEG odpovídajícím vyšší bdělosti a současně k lepším profilům nálady ve standardizovaných dotaznících oproti placebu ^[11].

Další kontrolovaná studie, známá hlavně ze sekundárních zdrojů a nikoli z moderních podrobných peer reviewed reportů, naznačila, že L-DMAE by mohlo snižovat subjektivní únavu a zlepšovat well being ^[17].

Mechanistická interpretace je omezená i tím, že studie nepoužívaly L-DMAE jako čistou monoterapii a nepracovaly se současnými škálami pro náladu a úzkost. L-DMAE proto dnes nelze považovat za evidence-based léčbu poruch nálady, i když u některých jedinců může mírně ovlivnit arousal, tedy míru bdělosti, a subjektivní vnímání pohody.

Dermatologické a anti aging účinky

Krátkodobé klinické studie s topickým L-DMAE

Randomizovaná dvojitě zaslepená split-face studie u 30 žen hodnotila gel s 3 % L-DMAE aplikovaný na jednu polovinu obličeje oproti vehikulu na druhé straně. Po 2 týdnech vykazovala strana ošetřená L-DMAE statisticky významné zvýšení tahových vlastností kůže, interpretované jako vyšší pevnost, měřené pomocí šíření smykových vln. Subjektivní změny byly ale spíše mírné ^[18].

Následná randomizovaná klinická studie shrnutá Grossmanem hodnotila 3% gel s L-DMAE aplikovaný denně po dobu 16 týdnů a zaznamenala významné zlepšení čelních linií, jemných periorbitálních vrásek, tvaru a plnosti rtů i celkového vzhledu pleti oproti výchozímu stavu a placebu. Nebyly zjištěny významné rozdíly v akutních kožních reakcích, jako jsou erytém, olupování, suchost, svědění, pálení nebo štípání. Otevřené prodloužení až na 1 rok naznačilo dobrý bezpečnostní profil a přetrvávání efektu ^[5].

Další menší split-face studie se směsným bylinným přípravkem obsahujícím L-DMAE Tricutan rovněž popsala zlepšení pevnosti a elasticity pleti během 4 týdnů oproti placebo krému ^[19]. Souhrnně tyto práce podporují krátkodobý zpevňující efekt topického 3% L-DMAE při přijatelné lokální snášenlivosti ve studovaných populacích.

Preklinická dermatologická data a možné obavy

V potkaním modelu stárnutí kůže navozeného D-galaktózou vedly intradermální mezoterapeutické injekce L-DMAE v koncentraci 0,1 až 0,2 % kombinované s aminokyselinami ke zvýšení tloušťky dermis, obsahu kolagenu a exprese kolagenu typu I a III a zároveň ovlivnily MMP-1 a TIMP-1, tedy proteiny podílející se na remodelaci extracelulární matrix. To naznačuje anti-aging účinky na tkáňové úrovni, ale jde o zvířecí model a invazivní způsob podání, který není přímo srovnatelný s běžnou kosmetikou ^[8].

Naopak in vitro expozice lidských fibroblastů L-DMAE vedla ke snížení buněčné proliferace, zvýšení intracelulárního vápníku, změnám buněčného cyklu, podpoře apoptózy a tvorbě velkých cytoplazmatických vakuol. Autoři tyto změny interpretovali jako možné známky cytotoxicity nebo předčasné senescenci podobných efektů při vyšších koncentracích ^[9].

Celkově tedy lidská klinická data podporují použití 3% topického L-DMAE gelu pro mírné kosmetické zlepšení pevnosti pleti a jemných linek v horizontu týdnů až měsíců, aniž by se krátkodobě objevily jasné známky závažných lokálních nebo systémových nežádoucích účinků. Dlouhodobá dermatologická bezpečnost velmi dlouhého používání nebo používání vyšších koncentrací ale zůstává méně jistá.

Lokální aplikace 3% gelu L-DMAE prokazatelně zlepšuje pevnost pleti a vyhlazuje jemné vrásky.

Kdy dává užívání L-DMAE největší smysl

Bezpečnost, interakce a dávkování L-DMAE

Akutní a subakutní toxicita

Experimentální toxikologická data řadí L-DMAE mezi látky s relativně nízkou akutní perorální toxicitou. Hodnoty perorální LD50 se u hlodavců pohybují v řádu g/kg. Prenatální studie vývojové toxicity s L-DMAE bitartrátem u potkanů neprokázala mateřskou toxicitu ani významnou fetální toxicitu při dávkách do 1 000 mg/kg/den ^[20].

ADME studie u potkanů a myší potvrdila střední retenci v tkáních, nízkou akumulaci v mozku a identifikovala jako hlavní metabolity L-DMAE N-oxid a dimethylglycin. Zároveň nebyl detekován N-nitrosodimethylamin, což je důležitá informace vzhledem k obavám u některých terciárních aminů ^[4].

Nežádoucí účinky v humánních studiích

Ve studii u Alzheimerovy choroby byla téměř polovina pacientů v aktivní větvi, konkrétně 6 ze 13, během prvních 5 týdnů vyřazena kvůli nežádoucím účinkům. Patřily mezi ně ospalost, psychomotorické zpomalení, zvýšená zmatenost a mírné zvýšení krevního tlaku. To naznačuje, že u starších pacientů s pokročilým kognitivním postižením může L-DMAE za použitých dávek zhoršovat mentální stav a ovlivňovat kardiovaskulární parametry, aniž by přinášelo jasný terapeutický přínos ^[16].

Ve studii s V0191 u prodromální Alzheimerovy choroby, kde se podávalo 1 500 mg denně po 24 týdnů u 242 pacientů, byla léčba obecně dobře tolerována a nebyly hlášeny zásadní bezpečnostní signály. Podrobnější data ale naznačují výskyt typických cholinergně podobných nežádoucích účinků, například gastrointestinálních symptomů, i když četnost nebyla dramaticky vyšší než u placeba ^[15].

V dermatologických studiích s 3% topickým L-DMAE gelem používaným denně až 16 týdnů byly nežádoucí účinky, například erytém, olupování, suchost, svědění, pálení a štípání, srovnatelné mezi L-DMAE a placebem. Ani otevřené prodloužení do 1 roku neukázalo kumulativní lokální toxicitu ^[5]. Přesto je potřeba být opatrný při extrapolaci na vyšší koncentrace nebo jiné režimy, protože in vitro data naznačují možné poškození fibroblastů při vysoké lokální expozici.

Vývojová a reprodukční toxicita

National Toxicology Program provedl prenatální studie vývojové toxicity s L-DMAE bitartrátem u potkanů během březosti až do dávky 1 000 mg/kg/den. Nebyla pozorována jasná mateřská toxicita ani dávkově závislé snížení hmotnosti plodu, ale dávkově závislý nárůst některých skeletálních variací vedl autory k závěru, že při nejvyšších dávkách existuje nejednoznačný signál vývojové toxicity ^[21].

U lidí existuje pro L-DMAE v těhotenství minimum dat. Vzhledem k absenci jasně prokázaného klinického přínosu a současně k těmto zvířecím nálezům většina odborných a klinických zdrojů doporučuje L-DMAE v těhotenství a při kojení neužívat.

Možné interakce a kontraindikace

Protože L-DMAE a jeho estery působí alespoň částečně přes cholinergní mechanismy, teoreticky jsou možné interakce s jinými cholinergními i anticholinergními léčivy, například s inhibitory acetylcholinesterázy, antimuskariniky nebo některými psychofarmaky. Klinicky dobře zdokumentovaných interakcí je ale málo.

Výsledky studie u Alzheimerovy choroby, kde se u části pacientů zhoršila zmatenost a sedace, naznačují zvýšenou opatrnost u osob s demencí nebo jinou zranitelností centrálního nervového systému. Některé klinické a přehledové práce dále doporučují obezřetnost u osob se záchvatovým onemocněním, bipolární poruchou nebo závažnými psychiatrickými poruchami. Tato doporučení stojí hlavně na teoretickém základě a omezených kazuistikách, nikoli na robustních studiích.

Dávkování použité v humánních studiích

V klinických studiích se objevily následující režimy použití:

• Hyperkinetické děti a symptomy podobné ADHD – Deanol, tedy ester L-DMAE, v dávce 500 mg denně po dobu 3 měsíců; ve starších studiích bylo popsáno zlepšení chování a některých kognitivních parametrů oproti placebu.
• Další studie u hyperkinetických dětí – přibližně 500 mg denně po dobu týdnů až měsíců; zlepšení symptomů bylo hlášeno, ale detailní metodika je omezená.
• Skopolaminem navozené deficity u zdravých mužů – L-DMAE pyroglutamát V0191 v jednorázovém nebo krátkodobém režimu; přesná dávka nebyla veřejně detailně uvedena; došlo ke zmírnění deficitu dlouhodobé paměti a mírnému zlepšení reakčního času.
• Prodromální Alzheimerova choroba – V0191 1 500 mg denně po dobu 24 týdnů; bez významného kognitivního přínosu oproti placebu.
• Alzheimerova choroba středně těžká až těžká – historické použití 2-L-DMAE; přesná dávka není v abstraktu jasně specifikována; po několika týdnech nebyl zjištěn přínos a výskyt nežádoucích účinků vedl k vysokému počtu předčasných ukončení.
• Mírná emoční porucha u dospělých – vitaminovo-minerální kombinace s L-DMAE; dávka samotného L-DMAE nebyla jasně uvedena; během 6 až 12 týdnů byly pozorovány EEG změny kompatibilní s vyšší bdělostí a zlepšení nálady.
• Pevnost pleti – topický gel s 3 % L-DMAE ve split-face režimu po dobu 2 týdnů; zvýšení objektivních parametrů pevnosti na ošetřené straně.
• Vrásky a kontura obličeje – topický 3% gel s L-DMAE po dobu 16 týdnů s otevřeným pokračováním do 1 roku; mírné zlepšení vzhledu a dobrá lokální snášenlivost.

Komerční perorální doplňky s L-DMAE bitartrátem často doporučují denní dávky kolem 55 až 500 mg, což poskytuje přibližně 20 až 185 mg samotného L-DMAE. To je méně než některé dávky používané ve starších klinických studiích. Neexistují však robustní dose-response data, která by umožnila určit optimální nebo skutečně evidence-based dávku pro účinky na kognici či náladu.

Pro bezpečné užívání L-DMAE je klíčové dodržovat doporučené dávkování a volit kvalitní formy doplňků podložené vědou.

Co o L-DMAE víme a co zůstává nejasné

Co je podloženo relativně dobře

Na základě současných peer reviewed důkazů lze za relativně dobře podložené považovat několik tvrzení. L-DMAE je endogenní metabolit v lidských i zvířecích tkáních a funguje jako meziprodukt v metylační dráze od ethanolaminu k cholinu, takže se účastní metabolismu fosfolipidů a pravděpodobně i acetylcholinu.

Některé mořské ryby, například sardinky, ančovičky nebo losos, obsahují měřitelná množství L-DMAE, i když kvantitativní dietní data jsou omezená. U hlodavců se ukázalo, že perorální L-DMAE a jeho estery se vstřebávají, distribuují, metabolizují a vylučují hlavně močí a vydechovaným CO2, s mírnou až střední retencí v tkáních, nízkou akumulací v mozku a metabolity včetně L-DMAE N-oxidu a dimethylglycinu. Současně nebyla v těchto studiích detekována tvorba N-nitrosodimethylaminu.

Procholinergní estery L-DMAE, zejména L-DMAE pyroglutamát V0191, mohou v animálních modelech zvýšit kortikální cholin a acetylcholin a u zdravých dobrovolníků zmírnit skopolaminem navozené poruchy paměti. To podporuje mechanistickou vazbu na cholinergní neurotransmisi. Historické randomizované studie u hyperkinetických dětí navíc naznačují, že estery L-DMAE kolem 500 mg denně mohou oproti placebu zlepšovat chování a výsledky kognitivních testů, i když tato data jsou stará a metodologicky omezená.

Poměrně konzistentní je také signál v oblasti dermatologie. Topický 3% gel s L-DMAE aplikovaný denně po dobu týdnů až měsíců může u dospělých mírně zlepšit objektivní ukazatele pevnosti pleti a jemných vrásek, přičemž krátkodobá lokální snášenlivost je podobná placebu.

Naopak u Alzheimerovy choroby a prodromální demence klinické studie s L-DMAE i L-DMAE pyroglutamátem nepřinesly přesvědčivý kognitivní benefit. U středně těžké až těžké Alzheimerovy choroby se navíc objevilo tolik nežádoucích účinků, že to vedlo k vysoké míře předčasných ukončení léčby.

Klíčové nejistoty a limity

I přes dlouhodobý zájem o L-DMAE zůstává řada otázek stále otevřená. Zásadní je především to, že zatím chybí větší moderní randomizované studie, které by hodnotily čisté L-DMAE jako nootropikum u zdravých dospělých.

Dostupné zvířecí studie naznačují nízkou akutní toxicitu a vývojové účinky se objevovaly nejednoznačně až při vyšších dávkách. U lidí jsou ale dlouhodobá data při běžných suplementačních dávkách stále omezená, zejména u citlivějších skupin, jako jsou těhotné ženy, lidé s psychiatrickými obtížemi nebo osoby užívající více léků současně.

Určitou nejistotu přináší i samotný převod známých mechanismů do reálné klinické praxe. L-DMAE se sice podílí na metylačních drahách a v experimentálních podmínkách může ovlivňovat acetylcholin i oxidační stres, zatím ale není dobře objasněno, do jaké míry běžné suplementační dávky skutečně zvyšují hladiny acetylcholinu v lidském mozku nebo vedou k významnějšímu zlepšení kognitivních funkcí.

Podobně i v dermatologii je vhodné zachovat realistický pohled. Klinické studie s topickým L-DMAE sledovaly pacienty až po dobu jednoho roku a bezpečnostní profil působil celkově příznivě. Současně však existují laboratorní signály, že při vyšších koncentracích může docházet k poškození fibroblastů, což otevírá otázku velmi dlouhodobého nebo nestandardního používání, které zatím nebylo důkladně prozkoumáno.

Zdroje a studie

[1] Human Metabolome Database: Showing metabocard for Dimethylethanolamine (HMDB0032231). (n.d.). https://hmdb.ca/metabolites/HMDB0032231

[2] Andriamampandry, C., Freysz, L., Kanfer, J. N., Dreyfus, H., & Massarelli, R. (1989). Conversion of ethanolamine, monomethylethanolamine and dimethylethanolamine to choline-containing compounds by neurons in culture and by the rat brain. Biochemical Journal, 264(2), 555–562. https://doi.org/10.1042/bj2640555

[3] Dimethylethanolamine (DMAE) [108-01-0] and Selected Salts and Esters: Review of Toxicological Literature (Update). https://ntp.niehs.nih.gov/sites/default/files/ntp/htdocs/chem_background/exsumpdf/dimethylethanolamine_508.pdf

[4] Shipkowski, K., Sanders, J., McDonald, J., Garner, C., Doyle-Eisele, M., Wegerski, C., & Waidyanatha, S. (2019). Comparative disposition of dimethylaminoethanol and choline in rats and mice following oral or intravenous administration. Toxicology and Applied Pharmacology, 378, 114592. https://doi.org/10.1016/j.taap.2019.05.011

[5] Grossman, R. (2005). The role of dimethylaminoethanol in cosmetic dermatology. American Journal of Clinical Dermatology, 6(1), 39–47. https://doi.org/10.2165/00128071-200506010-00005

[6] Blin, O., Audebert, C., Pitel, S., Kaladjian, A., Casse-Perrot, C., Zaim, M., Micallef, J., Tisne-Versailles, J., Sokoloff, P., Chopin, P., & Marien, M. (2009). Effects of dimethylaminoethanol pyroglutamate (DMAE p-Glu) against memory deficits induced by scopolamine: evidence from preclinical and clinical studies. Psychopharmacology, 207(2), 201–212. https://doi.org/10.1007/s00213-009-1648-7

[7] Malanga, G., Aguiar, M. B., Martinez, H. D., & Puntarulo, S. (2012). New insights on dimethylaminoethanol (DMAE) features as a free radical scavenger. Drug Metabolism Letters, 6(1), 54–59. https://doi.org/10.2174/187231212800229282

[8] Liu, S., Chen, Z., Cai, X., Sun, Y., Zhao, C., Liu, F., & Liu, D. (2014). Effects of dimethylaminoethanol and compound amino acid on D-Galactose induced skin aging model of Rat. The Scientific World JOURNAL, 2014, 1–7. https://doi.org/10.1155/2014/507351

[9] Gragnani, A., Giannoccaro, F. B., Sobral, C. S., França, J. P., & Ferreira, L. M. (2007). Dimethylaminoethanol affects the viability of human cultured fibroblasts. Aesthetic Plastic Surgery, 31(6), 711–718. https://doi.org/10.1007/s00266-006-0208-3

[10] Kraus, L., Hetsch, F., Schneider, U. C., Radbruch, H., Holtkamp, M., Meier, J. C., & Fidzinski, P. (2019). Dimethylethanolamine Decreases Epileptiform Activity in Acute Human Hippocampal Slices in vitro. pmc.ncbi.nlm.nih.gov. https://doi.org/10.3389/fnmol.2019.00209

[11] Efficacy of dimethylaminoethanol (DMAE) containing vitamin-mineral drug combination on EEG patterns in the presence of different emotional states. (2003, May 30). PubMed. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12844472/

[12] Lewis, J. A., & Young, R. (1975). Deanol and methylphenidate in minimal brain dysfunction. Clinical Pharmacology & Therapeutics, 17(5), 534–540. https://doi.org/10.1002/cpt1975175534

[13] Coleman, N., Dexheimer, P., DiMascio, A., Redman, W., & Finnerty, R. (1976). Deanol in the treatment of hyperkinetic children. Psychosomatics, 17(2), 68–72. https://doi.org/10.1016/s0033-3182(76)71146-0

[14] Kapalka, G. M. (2010). ADHD. In Elsevier eBooks (pp. 101–140). https://doi.org/10.1016/b978-0-12-374927-7.00005-4

[15] Dubois, B., Zaim, M., Touchon, J., Vellas, B., Robert, P., Murphy, M. F., Pujadas-Navinés, F., Rainer, M., Soininen, H., Riordan, H. J., & Kanony-Truc, C. (2012). Effect of Six Months of Treatment with V0191 in Patients with Suspected Prodromal Alzheimer’s Disease. Journal of Alzheimer S Disease, 29(3), 527–535. https://doi.org/10.3233/jad-2012-111370

[16] Fisman, M., Mersky, H., & Helmes, E. (1981). Double-blind trial of 2-dimethylaminoethanol in Alzheimer’s disease. American Journal of Psychiatry, 138(7), 970–972. https://doi.org/10.1176/ajp.138.7.970

[17] Dimethylaminoethanol (DMAE) as a dietary supplement | Nutrition and Dietetics | Research Starters | EBSCO Research. (n.d.). EBSCO. https://www.ebsco.com/research-starters/nutrition-and-dietetics/dimethylaminoethanol-dmae-dietary-supplement

[18] Uhoda, I., Faska, N., Robert, C., Cauwenbergh, G., & Piérard, G. E. (2002). Split face study on the cutaneous tensile effect of 2‐dimethylaminoethanol (deanol) gel. Skin Research and Technology, 8(3), 164–167. https://doi.org/10.1034/j.1600-0846.2002.10295.x

[19] Sommerfeld, B. (2007). Randomised, placebo-controlled, double-blind, split-face study on the clinical efficacy of Tricutan® on skin firmness. Phytomedicine, 14(11), 711–715. https://doi.org/10.1016/j.phymed.2007.09.015

[20] T3DB: dimethylethanolamine. (n.d.). https://www.t3db.ca/toxins/T3D4841

[21] National Toxicology Program. (2020, June 1). Results. NTP Developmental and Reproductive Toxicity Technical Report on the Prenatal Development Studies of Dimethylaminoethanol Bitartrate (CASRN 5988-51-2) in Sprague Dawley (Hsd:Sprague Dawley® SD®) Rats (Gavage Studies) - NCBI Bookshelf. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK562910/